Staroměstské náměstí: klec pro odsouzence a veřejné popravy
Staroměstské náměstí patří k nejnavštěvovanějším místům Prahy, málokdo si však při pohledu na orloj a Týnský chrám uvědomí, že právě tady stávala klec pro odsouzence. Kovová konstrukce, do níž bylo možné vsadit člověka tak, aby se nemohl posadit ani lehnout, visela na pranýři u radnice. Byla určena pro drobné zloděje, cizoložníky a opilce, kteří svým chováním pohoršovali městskou obec. Klec se používala hlavně ve středověku a raném novověku, kdy město nemělo zájem na tom, aby viníka poslal do vězení na delší dobu. Stačilo ho veřejně ponížit, a tím odradit ostatní.
Samotný průběh veřejných poprav se řídil přesným řádem. Kat nejprve přečetl rozsudek, poté odsouzeného vyzval k pokání a nakonec vykonal trest. Mezi nejčastější způsoby patřilo stětí mečem, oběšení a za vlády Habsburků také čtvrcení nebo lámání kolem. Popraviště nestálo vždy na stejném místě, jeho poloha se měnila podle typu deliktu i podle počtu přihlížejících. Největší pozornost poutaly exekuce šlechticů, protože ty se odehrávaly přímo na náměstí a měly jasný politický podtext. Pokud vás zajímá, jakou roli sehrála při popravách takzvaná železná panna, podívejte se na stránky praha23.cz, kde najdete podrobné vysvětlení.
Klec i pranýř zmizely z náměstí během 18. století, kdy se trestní právo začalo měnit a veřejné ponižování ustupovalo jiným formám trestu. Přesto se dodnes traduje řada legend, které spojují staroměstské popravy s nadpřirozenými úkazy. Některé prameny uvádějí, že klec byla připevněna ke zdi radnice ještě v době, kdy už se běžně nepoužívala, a sloužila jen jako výstraha. Historici se neshodnou ani na tom, kolik lidí v ní skutečně skončilo. Jisté je pouze to, že Staroměstské náměstí bylo po staletí místem, kde se právo vykonávalo před zraky všech.