Obývací pokoj, který plní funkci jídelny, pracovny i odpočinkové zóny, působí bez jasného členění chaoticky. Příčka není vždy řešením — může pokoj zbytečně zmenšit, zhoršit světelné podmínky nebo narazit na technické limity. Optické rozdělení prostoru spočívá v práci s výškou, barvou, materiálem a světlem. Nejde o to prostor skutečně uzavřít, ale dát mu řád, aby každá část měla svůj účel a nebily se navzájem.

Základem je půdorysná orientace. Nábytek umístěte tak, aby zády k sobě vytvářel pomyslnou linii — pohovka obrácená do obývací zóny, za ní jídelní stůl nebo pracovní kout. Pomůže také koberec, který vymezí zónu sezení, a jehož hranice funguje jako neviditelná hranice. Pokud prostor zatěžuje sloup nebo nosná zeď uprostřed, můžete jej využít jako přirozený předěl a obestavět jej nábytkem nebo regálem, místo abyste se mu vyhýbali.

Výškové rozdělení je stejně důležité jako půdorysné. Nízký nábytek nechává prostor opticky otevřený, vysoké skříně a regály naopak vytvářejí pevnou clonu. Kombinujte je: nízká pohovka, za ní vysoký regál s otevřenými policemi, který propouští světlo, ale odděluje. Závěsné textilie, paraván nebo posuvné dveře ze dřeva a skla nabízejí flexibilitu — ve dne otevřené, večer zavřené. Barvy stěn mohou zóny odlišit, ale držte se maximálně dvou až tří odstínů v příbuzném tónu, aby celek nepůsobil roztříštěně.

Světlo dotváří hranice nejsnáze. Samostatné osvětlení pro každou zónu — stojací lampa u čtenářského křesla, závěsné světlo nad jídelním stolem, bodovky nad pracovním stolem — signalizuje, kde jedna funkce končí a druhá začíná. Kombinace těchto principů vytvoří přehledný prostor, který zůstává vzdušný a zároveň čitelný. Rozdělení nemusí být dokonalé, stačí, když je zřejmé, kam patříte.