Otevřený prostor, kde se vaří, jí a odpočívá, působí klidně jen tehdy, když jednotlivé části netvoří dva samostatné světy. Jídelnu a kuchyňský kout přitom odděluje málokdy zeď. Většinou jde o pomyslnou hranici danou nábytkem, světlem a materiály. Právě tady vzniká nejčastější chyba: kuchyňská linka v jedné barevné škále a jídelní stůl s židlemi v úplně jiné. Výsledek je roztříštěný a prostor se opticky zmenšuje.

Základem je zvolit tři až čtyři barvy a ty držet v obou zónách. Neznamená to ale kopírovat vše. Kuchyňská linka může mít matnou barvu, jídelní židle stejný odstín v textilu nebo v moření dřeva. Podlaha a stěny pak tvoří neutrální pojivo. Pokud chcete postupovat systematicky, pomůže vám návod, jak dvě zóny, jedna paleta fungují v praxi při zařizování otevřeného prostoru. Rozdíl mezi sladěným a nesladěným interiérem bývá menší, než se na první pohled zdá.

Materiály držte v podobném duchu. Když má kuchyňská deska výraznou kresbu, jídelní stůl by ji neměl přebíjet dalším vzorem. Naopak hladké lesklé povrchy v kuchyni snesou v jídelně hrubší textil a dřevo. Světlo hraje stejně důležitou roli. Teplá bílá nad stolem a studenější nad linkou vytvoří dvě nálady v jednom prostoru, což je v pořádku, pokud barvy zůstanou propojené. Závěsy, kobereček nebo obrazy pak stačí sladit s jedním akcentem a celek začne držet pohromadě.

Doplňky měňte podle ročního období, ale základní paletu nechejte neměnnou. Právě stálost barev a materiálů dělá z otevřeného prostoru místo, kde se dobře vaří i sedí u kávy. Nejde o dokonalost, ale o vědomé opakování několika málo tónů na správných místech.