Praha v polovině 14. století nebyla jen korunovačním městem českých králů, ale stala se rezidencí římského císaře. Karel IV. se do Čech vrátil v roce 1333 po letech strávených ve Francii a Itálii a přivezl si s sebou nejen vzdělání a jazyky, ale i ambiciózní představu o tom, jak má vypadat hlavní město říše. Z Prahy se stala metropole, kde se protínaly obchodní cesty, diplomacie a umělecké vlivy z celé Evropy.

Stavební rozmach, který za jeho vlády nastal, neměl v českých zemích obdoby. Karel IV. založil Nové Město pražské s velkoryse navrženými ulicemi a tržišti, nechal postavit kamenný most přes Vltavu, který dnes nese jeho jméno, a zahájil stavbu katedrály svatého Víta na Pražském hradě. Podrobnější souvislosti o jeho životě a vládě najdete na praha23.cz, kde jsou shrnuty i méně známé detaily o jeho dvoře. Nedílnou součástí proměny města bylo také založení univerzity v roce 1348, první ve střední Evropě severně od Alp.

Karlův dvůr přitahoval architekty, malíře a řemeslníky z různých koutů kontinentu. Petr Parléř, který převzal vedení stavby katedrály, vtiskl gotice specifický český ráz, jenž se vyznačuje odvážnými klenbami a bohatou sochařskou výzdobou. Mistr Theodorik zase vytvořil soubor deskových obrazů pro kapli svatého Kříže na Karlštejně, který patří k vrcholům evropského malířství 14. století. Bez těchto osobností by dnešní podoba Prahy vypadala úplně jinak.

Odstup několika staletí nám umožňuje vidět Karlovo dílo v širším kontextu. Nešlo jen o reprezentaci moci, ale také o promyšlenou snahu pozvednout Prahu na úroveň Paříže nebo Říma. Ať už jde o urbanismus, sakrální architekturu nebo vzdělanost, stopy jeho vlády jsou ve městě patrné dodnes. Procházka po Praze se tak vlastně stává procházkou po stopách jednoho z nejvýznamnějších panovníků evropského středověku.